Ladislav Novák - rozhovor

15.03.2018

K dněšnímu rozhovoru jsem přizval pana Ladislava Nováka - herce, úpravce a režiséra dabingu, například takových filmů jako Zachraňte vojína Ryana, Iron Man nebo Transformers.

Co Vás vedlo k tomu jít studovat herectví?

Už od malého dítěte se u mě projevovaly jisté divadelnické sklony. Jakmile mne něco upoutalo v televizi (tehdy většinou pohádky), hned jsem si našel nějaký hadr, upravil ho na kostým a předváděl jsem se třeba jako Strakonický dudák, čert, čaroděj apod. celému okolí. Na základní škole bylo tudíž logické, že jsem se přihlásil do divadelního kroužku. Tam jsem okusil, jaké to je být na jevišti před diváky. V dospívání jsem se na gymnáziu začal věnovat zpěvu, a to mne před maturitou přivedlo na myšlenku, že bych mohl spojit zpěv a herectví dohromady. Přihlásil jsem se tedy na JAMU v Brně na obor muzikálové herectví. A vyšlo to.

Měl jste příležitosti v divadle, filmu - kdo vás přivedl k dabingu?

Po škole jsem přijal angažmá v Západočeském divadle v Chebu. Nebyla to lehká doba. Bylo těsně po sametové revoluci, kdy plat byl mizivý a ceny rostly. S kolegy jsme neměli ani na kávu, a tak jsme pili meltu a zajídali to suchými rohlíky. Ale to, co nám chybělo po stránce materiální, jsme si vynahrazovali po stránce duševní. Měli jsme báječný soubor, kolegové byli skvělí. Zahrál jsem si spousty zajímavých rolí (vodník Michal v Jiráskově Lucerně, Syrový v Poláčkově Domě na předměstí atd.) a setkal se se spoustou vynikajících režisérů (Šiktancová, Pecháček, Fréhar, Háša, Tarant, Ševčík atd.) Poté jsem dostal angažmá ve Středočeském divadle Kladno - Mladá Boleslav a odtamtud je jen kousek do Prahy. Účastnil jsem se konkurzů a sem tam nějaký vyšel. Zahrál jsem si v televizi v pohádkách a přišla i první velká role ve filmu. Režisér Axel Corti mne obsadil do role Kindermanna ve filmu Radeckého marš. Setkal jsem se tam s Maxem von Sydowem, Jean-Louis Trintignantem, Zdeňkem Řehořem, bylo to úžasné.

Při jednom představení Lucerny jsem si zlomil nohu a byl dlouho doma na nemocenské, a jelikož jsem bydlel v té době na Kavčích horách hned vedle televize, začal jsem v době vycházek chodit o berlích na dabing. Pomalu jsem se učil, co a jak. Pod vedením zkušených režisérů: Olgy Walló, Zdendy Štěpána, Marie Fronkové a dalších jsem se učil tomuhle nelehkému řemeslu. Samozřejmě jsem sledoval i to, co se děje kolem, zvukaře, střihače, produkci...To se mi pak v budoucnu moc hodilo.

Jak jste se dostal k režírování?

Po ukončení angažmá na Kladně jsem odešel na volnou nohu a věnoval se práci v českém rozhlase na Radiožurnále, daboval jsem (snažil jsem se prosadit v tehdy už zaběhlých soukromých studiích) a jezdil zájezdové divadlo. V dabingu jsem pak hodně spolupracoval s AW studiem, kde jako produkční působil můj bývalý divadelní ředitel z Kladna pan Jaroslav Toť. Ten mi jednou nabídl úpravu dialogů pro nějaký seriál. Pamatuju si, jak jsem jednu dvacetiminutovku dělal skoro týden. Hrůza. Ale herci to ocenili, že se jim ten můj upravený text dělá velice dobře. Tak jsem se stal úpravcem. Asi po roce mi byla nabídnuta první režie. Nějaký lehký film pro tehdy začínající NOVU. Vyšlo to, zvládl jsem to a tento rok slavím za režijním pultem dvacáté výročí.

Ladislav Novák a Filip Mošner při natáčení dabingu Piráti z roku 2012 v LS Productions.
Ladislav Novák a Filip Mošner při natáčení dabingu Piráti z roku 2012 v LS Productions.

Jste rád, že děláte tuto práci, nebo byste to zpětně změnil?

Jsem rád, protože mi dala spoustu příležitostí. Naučil jsem se pracovat s naším jazykem, dělat produkční práci, ale hlavně jsem se setkal se spoustou báječných herců. Díky nim jsem se naučil, jak přistupovat k jejich vedení (každý potřebuje individuální přístup). Rád vzpomínám na skvělé herce, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Například na pana Vladimíra Ráže, Soběslava Sejka, Bedřicha Šetenu, Jarku Adamovou, Vladimíra Fišera, Věru Galatíkovou, Václava Mareše a další.

Postupně jsem vystřídal spousty studií a přes seriály, filmy na DVD, filmy pro televize jsem se dostal až k režiím filmů pro kina. To mě baví nejvíce. Mám dostatek času na práci s hercem, to je na režii to nejzajímavější.

Bohužel v dnešní "internetové" době se zadavatelé bojí, aby se jejich díla nedostala dříve na net než do kina, a proto vymýšlejí všelijaké ochranné mechanizmy, které nám dost znesnadňují práci. Dabujeme na obrázek, kde není pořádně nic vidět, překladatel kolikrát neví, co má přeložit, když nic nevidí a nemá kvalitní originální scénář. Je to takové puzzle, které se musí komplet složit, i když vám chybějí dílky. To bych změnil, ale to bohužel nelze.

Jste pyšný na nějaká svá díla? Pokud ano, proč?

Rozhodně bych zmínil film Zachraňte vojína Ryana, který patřil k těm na dabing nejtěžším, prodalo se ho tenkrát na videokazetách přes devadesát tisíc kopií a pravidelně se reprízuje v televizi, což je myslím dobrá vizitka. Pak podobně film Smrtonosná past 4.0, nebo Podivuhodný případ Benjamina Buttona. No a samozřejmě pak Marvelovky: Iron Man, Thor, Captain America, Avengers nebo třeba Transformers, ale tyhle filmy už jsou z období toho "puzzle", jak jsem zmínil výše. Na tyhle dílka jsem pyšný proto, že se mi to puzzle podařilo složit dobře a funguje to.

Je vás možné někde vidět - divadlo, televize, film nebo děláte už jen dabing?

Dnes už se věnuju převážně režii dabingu, ale i divadlo si občas "střihnu", ale to je spíš už jen okrajová záležitost. Hrajeme s bezvadnou partou v létě na zámku Žleby tzv. noční prohlídky. V jednotlivých komnatách se hrají scénky, má to určitou dějovou linku, které se pak divákovi na konci prohlídky spojí v jeden celek. Loni bylo téma: Sedm smrtelných hříchů. Něco se rýsuje i v klasickém divadle, ale o tom ještě nechci mluvit. A co se týče médií, konkrétně televize, tak naposledy jsem hrál v Ordinaci v růžové zahradě, jako mnozí... Nic umělecky zajímavého, ale mě natáčení a vše, co se okolo něj děje nesmírně baví. A člověk navíc změní pracovní prostředí, pozná nové lidi, nebo se po letech zase setká při práci se svými spolužáky.

Děkuji za rozhovor.